Vrchařská Koruna Krnovska

REGISTRACE a ÚČASTNÍCI

Formulář pro přihlášení je možné vyplnit ZDE.

seznam přihlášených účastníků, počet vrcholů + link na jejich album s obrázky vrcholů
odkazy na alba budou doplňovány postupně po zaslání první fotografie (chvilku strpení)

v případě, že nechcete galerii veřejnou, dejte nám prosím vědět, zařídíme to :)

Přehled splněných vrcholů v Excel tabulce

poslední aktualizace: 25.3.2019 20:40h

 

JMÉNO, PŘÍJMENÍ splěné vrcholy podle kategorie (1/2/3) LINK na album s vrcholy
Kubíčková Marcela (10/10/0) album
Sabo Jan (10/10/0) album
Salaba Jiří (10/10/0) album
Petřík Zdeněk (10/10/0) album
Svrčina Jan (0/0/0) album
Piska Ondřej (0/0/0) album
Mikeska Petr (0/0/0) album
Obruča Luboš (0/0/0) album
Obručová Alexandra (0/0/0) album
Kociánová Yvetta (0/0/0) album
Svrčinová Jana (0/0/0) album
Svrčinová Alena (0/0/0) album
Svrčinová Daniela (0/0/0) album
Zaponidis Simon (0/0/0) album
Wiesnerová Ivana (0/0/0) album
Kněžík Vladimír (0/0/0) album
Podešvová Gabriela (0/0/0) album
Šlapák Ondřej (0/0/0) album
Podešva Jaroslav (0/0/0) album
Nezdařil Miroslav (0/0/0) album
Strouhalová Vladimíra (0/0/0) album
Strouhal Jakub (0/0/0) album
Maršálek Ladislav (0/0/0) album
Volná Dagmar (0/0/0) album
Volný Zbyněk (0/0/0) album
Uher Miroslav (0/0/0) album
Staníček Martin (0/0/0) album
Vasiliadisová Silvie (0/0/0) album
Češík Miloš (0/0/0) album
Beneš Roman (0/0/0) album
Janešík Luděk (0/0/0) album
Václavíkova Petra (0/0/0) album
Šalajka Jiří (0/0/0) album
Foit Marek (0/0/0) album
Kocián Michal (0/0/0) album
Salaba Jan (0/0/0) album
Klanicová Jitka (0/0/0) album
Kubalák Roman (0/0/0) album
Berkovská Kateřina (0/0/0) album
Berkovský Jiří (0/0/0) album
Hanák Ondřej (0/0/0) album
Slováčková Monika (0/0/0) album
Slováček Zdeněk (0/0/0) album
Pavelek Jaromír (0/0/0) album
Kubaláková Martina (0/0/0) album
Csomor Ondřej (0/0/0) album
Papadopulos Riste (0/0/0) album
Papadopulosová Lucie (0/0/0) album
Židková Iva (0/0/0) album
Prokop Marek (0/0/0) album
Rychta Otmar (0/0/0) album
Lhoťan Matěj (0/0/0) album
Martínek Jan (0/0/0) album
Janešíková Alena (0/0/0) album
Hujdová Marcela (0/0/0) album
Greger Slávek (0/0/0) album
Švihelová Viktorie (0/0/0) album
Jurčáková Kateřina (0/0/0) album
Vrána Josef (0/0/0) album
Macháček Zdeněk (0/0/0) album
Piska Jakub (0/0/0) album
Prokop Petr (0/0/0) album
Kohut Čeněk (0/0/0) album
Kohutová Denisa (0/0/0) album
Berkovská Nikola (0/0/0) album
Cáb Aleš (0/0/0) album
Zgažar Zdeněk (0/0/0) album
Dluhošová Sylvie (0/0/0) album

1) Marcela Kubíčková

Její hodnocení VKK:

Letos jsem spojila putování po Odersku a Krnovsku, takže jižní krnovské vrcholy jsem jela společně se severními oderskými.

Nejdřív to byla v sobotu 9.3. rozhledna v Sosnové, pak přejezd Lichnovem do Dubnice ke kostelu, kde začalo pršet. Odtud mne déšť provázel až k Uhlířskému vrchu. Naštěstí vítr rozehnal mraky a mne pěkně sušil, takže na Venušinu sopku jsem vystoupala v rozumném stavu a potkala druhého cyklistu dne – Petra, který vyjel na odpolední vyjížďku. Spolu jsme pak sjeli dolů a cestou podél přehrady si povídali o tom našem kraji beskydském.

Další den byl orientován na Odry, s tím, že jsem se z Valteřicka odpoutala a vystoupala na Roudný. A zde opět začalo pršel a docela slušný déšť mne doprovázel až do konce mého oderského putování.

Pak byly v plánu dvě velké trasy - střední a severní.

Střední trasu jsem zahajovala v Krásném Poli. Odtud stoupáček k Burkvízu, sjezd a výšlap ke Kamenné Boudě. Ač je to kraj pro mne neznámý, ve Starých Purkarticích jsem zavzpomínala na kluky, kteří mne loni „zachraňovali“ před žízní dole u Vraclávku, a pak ten nádherný stoupáček (loni sjezd) k Mořskému oku. Letos jsem u Kamenné boudy odbočila vpravo a s letmým pohledem na Praděd sjela dolů k „hlavní“ cestě směr Jelení. Zde opět nádherné vzpomínky na loňskou Skalku, kam jsme stoupali v děsném parnu. Letos to bylo s pořádným vichrem a výhledem na zasněžený Praděd. Skalka je moje srdcovka. Nahoře je nádherně, po cestě je na co koukat a i čichat (prasátka se hlásila už z dálky J).

A zpět dolů. Před Karlovicemi jsem „odskočila“ na Obří vrch, trošku pojezdila ve sněhu a sjela druhou stranou dolů až do Vrbna a směrem k Ludvíkovu. Cestou nahoru opět snížek, ale ten výhled a pohoda na vyhlídce stáli za ten výšlap.

Byla jsem na nejvzdálenějším místě trasy, věděla jsem, že mne čeká cca 10 km sjezd, pak stoupáček a budu brzy v cíli. Všechno bylo úplně jinak. Do Karlovic to bylo super. Pak jsem odbočila na asfaltku lesem, kochala se Obřím vrchem, velebila pány lesáky jak krásně uklidili polom a ve velké pohodě vystoupala nahoru a těšila se na sjezd ke Krasovu. Po 100 m byl první strom přes cestu, pak další a další. Za každým jsem si říkala, že je poslední. A neustoupila jsem ani, když jsem musela kolo přenášet lesem, potokem, byla jsme dorvaná, špinavá a dostávala se do stavu pořádné paniky. Naštěstí se mozek přepnul do stavu záchranář a já sedla, zklidnila dech a začala uvažovat aspoň trošku tak jak nás to v kurzech učí. Situaci jsem vyhodnotila jako nezvladatelnou, otočila se a celé to absolvovala zpět. Dole v Karlovicích jsem přetrasovala na Širokou Nivu a doufala, že za stoupákem na Krasov, směr Lysá, nebude další polom. Apka Nadace ČEZ se kterou jezdím mi pak na mapě ukázala jaký kousíček jsem byla od spojnice s novou trasou. Ale nakonec jsem byla ráda, že jsem neriskovala a ten cca kilometr vzdala. Pak už jen Lysá, rozhledna na Ježníku (to už v dešti), Krnov a cíl. Místo plánovaných 84 to bylo 104 km.

Doma mne teda nepochválili a manžel si jen ťukal na čelo, že chci jet druhý den zase. Ale když mělo být krásně, konečně naděje, že nepojedu v dešti a navíc jsem ho ukecala na jeho první letošní vyjížďku. Jako ústupek jsem trasu původně plánovanou na jeden okruh přetrasovala, tak aby se ode mne mohl odpojit a na cílové místo dojet autem – přece jen zadní část těla potřebuje postupné působení J.

Trauma předchozího dne se projevilo, když jsme u pramene Opavice měli odbočit do lesa směr Rejvíz. Po prvních 100 m ve sněhu jsem si musela vyslechnou, že zase panikařím. Po dalších 200 m Martin uznal, že tudy cesta nevede a vrátili jsme se na silnici, která sice byla taky vyšperkovaná ledovými plotnami, ale aspoň se dalo jet. Po sjezdu do Dolního údolí stoupák na Rejvíz. Tam jsem se moc těšila, protože jsme se tu loni toulali s rodinou a věděla jsem co mne čeká a kam jedu. Vítr sice cestu ztěžoval, ale k pomníčku jsme to zvládli. Pak zasloužený sjezd do Zlatých hor s výhledem na Biskupskou Kupu, náš další cíl. Bylo jasné, že to bude složité, a taky že bylo, ale nahoře polívka, pivo (pro mne něco nealko) – berou karty, takže polské drobáky nejsou třeba. Pak stoupák ke kostelu/poutnímu místu v lese nad studánkou. Spolu jsme pak ještě zavzpomínali na loňskou Kraví horu a Hraniční vrch, kde jsme se rozloučili a já pokračovala na kapličku v Liptani. Pak jsme se potkali až na Fulštejně, kde nás dojal babetista kroužící kolem zříceniny. Odtud už posledních asi 7 km ke kapli v Rusíně a dojezd k autu.

Poslední den svou slunečnou atmosférou vylepšil skore předchozích vyjížděk a ani meteo výstraha vydaná pro krnovsko nás nerozhodila.

Večer jsem se sice zařekla, že už nikdy víc takovou blbost jako jet dvě koruny v březnu už neudělám, ale jak se znám....

Tak určitě někdy příště na některém z kopečků nebo jinde v tom vašem kraji

 

2) Jan Sabo, druhý muž letošní VKK

Jeho hodnocení letošního ročníku: 

Letošní ročník mi připadal fyzicky náročnější než ten loňský. Možná to bylo i tím počasím, mokro a spousta bláta. Poprvé za těch 45 let co jezdím na kole jsem před Velkým Roudným urval řetěz. Domů daleko, začalo pršet a k dovršení smůly mi spadl nýtovač do listí, v kterém nebyl k nalezení. Hned další výlet při sjezdu z Kraví hory do Petrovic mi vletěl klacek do špic a ohnul jsem novou přehazovačku i s držákem. :-) Velkým zklamáním pro mne byly mapy od Seznamu. V loňském roce fungovaly bezvadně a letos mne navigace pokaždé vypekla. Používal jsem ji k propojení některých vrcholů a pokaždé z toho vyšla nejhorší varianta. Turistické stezky nesjízdné na kole, takže nakonec jsem se víc nadřel, než kdybych jel delší trasou po cestách, které jsem znal. Líbila se mi vyhlídka Ludvíkov a Karlovice. Jinak má pro mne každé navštívené místo své kouzlo. Rád jezdím na Rejvíz, takže mne umístění bodu právě tam potěšilo.

 

3) Jirka Salaba, třetí nejrychlejší v roce 2019 (a nejrychlejší v loňském ročníku) si převzal vak VKK

Jeho hodnocení letošního ročníku: 
Chtěl bych poděkovat organizátorům za přípravu VKK, určitě je to spousta stráveného času na přípravě každého ročníku. Letos bylo oproti loňsku méně bláta, ale na některých místech jsem musel tlačit kolo po rozbředlém sněhu. 
Vichřice Eberhard mi připravila nemilé překvapení na modré turistické značce z Venušiny sopky na Černý most a pak dále z Horního Benešova na Lesní Domky bylo zde plno vyvrácených stromů, nedalo se projet, byl jsem víc v lese než na cestě.
Líbilo se mi na vrcholech Obří vrch a na vyhlídce nad Ludvíkovem.
Po cestě z vrcholu Oldřichov mě mile potěšila nově zřízena vyhlídka nad Burkvízem.

 

4) Zdeněk Petřík

Nejdříve bych chtěl poděkovat pořadatelům za pořádání čím dál víc oblíbené Vrchařské Koruny Krnovska.

Pro mě osobně, se především jedná o příjemné zpestření tréninku na kole, před prvními závody v sezoně. Celkově se jednalo o 580km s převýšením 6885m s výchozím a cílovým bodem vždy z Krnova.

Nejoblíbenější vrcholy na které jsem se letos vážně těšil, jsou na zlatohorsku: Biskupská kupa, poutní místo Panny Marie Pomocné a Rejvíz. Díky VKK jsem se poprvé dostal na Velký Roudný a Venušinu sopku. Musím říct, že jsem byl zaskočen prudkým výjezdem na Velký Roudný a hlavně následný sjezd na cyklokrosovém kole byl dost zajímavý, hlavně pro kolemjdoucí turisty :)

Ještě jednou díky všem pořadatelům a budu se těšit na VKK 2020.

 

 

top

Powered by CMSimple | Template: ge-webdesign.de | Login